Autoři práce vydané v magazínu Journal of Alzheimer ́s Disease si k ruce vzali muže a ženy průměrného věku 64 let. Prozatím nemocí netrpěli, všem hrozilo vysoké riziko, že se u nich rozvine. Každý z dobrovolníků měl totiž buď alespoň jednoho rodiče, u něhož se choroba vyskytla, nebo alespoň jednu genovou variaci s nemocí související, případně obojí.

Po dobu jednoho týdne je vědci zkoumali akcelerometry, aby změřili jejich denní fyzickou aktivitu. Věděli tak, kolik času účastníci pokusu věnovali aktivitě nízké intenzity, která se rovná pomalé chůzi, činnosti střední intenzity, kterou představuje svižná chůze, a kolik prostoru si v jejich denním rozvrhu našla aktivita vysoké intenzity, jako je například rychlý běh.

Získaná data potom odborníci porovnávali s glukózovým metabolismem dobrovolníků, o němž získali obraz prostřednictvím metody zvané pozitronová emisní tomografie. Onen proces je velmi podstatný, vypovídá totiž o aktivitě a kondici neuronů a u lidí s Alzheimerovou nemocí je narušený. Vědce samozřejmě zajímalo, jaká míra a délka fyzické aktivity s metabolismem souvisí.

Naprosto selhala aktivita nízké intenzity, nebyla spojena s žádnou změnou sledovaných oblastí mozku. Aktivita o nejvyšší intenzitě s sebou přinesla zlepšení glukózového metabolismu v oblasti hipokampu, ale ne jinde. Vítězem se pak stala aktivita mírné intenzity. Těm, kteří ji praktikovali po dobu alespoň 68 minut denně, se odvděčila lepším glukózovým metabolismem ve všech oblastech mozku. „Lehká aktivita nestačí, prudká aktivita může být zbytečná,“ shrnuje výzkum jeden z jeho autorů Ozioma Okonkwo z Wisconsinské univerzity.

Čím dříve začnete, tím lépe

Poznamenává přitom, že souvislost mezi glukózovým metabolismem a kognitivní funkcí mozku prokázal už předchozí výzkum. „Nyní prokazujeme, že životní styl zahrnující středně intenzivní fyzickou aktivitu podporuje funkci neuronů. Nemyslím, že je odtud příliš velký skok k tvrzení, že to je pravděpodobně jedna z cest, jimiž cvičení brání poklesu kognitivních funkcí ve střední fázi života,“ prohlásil Okonkwo s vědeckou střízlivostí.

Studie jeho týmu samozřejmě otevírá brány naději. Ujišťuje i ty, kteří jsou Alzheimerovou chorobou geneticky ohroženi, že se jí mohou bránit. „Čím dříve začnete a čím déle budete pokračovat, tím větších zisků dosáhnete,“ nabádá vědec.

Dveře však otevírá i těm, u nichž již choroba propukla. „Mnoho lidí nemoc naprosto srazí, protože mají za to, že toho proti ní mohou dělat jen velmi málo,“ dodává vedoucí studie Ryan Dougherty, „naše výsledky však naznačují, že mírná fyzická aktivita může postup nemoci zpomalit.“

Okonkwo zdůrazňuje totéž: „Důkazy svědčí o tom, že vždy můžeme začít s fyzicky aktivním režimem a udržet si.“

Pomůže i kognitivní trénink

Význam pravidelného cvičení zmiňuje i zpráva výboru National Academies of Sciences, Engineering and Medicine, která vychází z odborné literatury za posledních šest let a její pečlivé analýzy. Právě fyzická aktivita je podle studie jedním ze tří nástrojů, jimiž se můžeme proti Alzheimerově chorobě bránit. Dalšími dvěma jsou kognitivní tréninky a kontroly krevního tlaku.

Největší naděje přitom autoři práce vkládají do kognitivního tréninku. Jím autoři nemyslí luštění křížovek, osmisměrek nebo sudoku, i když dodávají, že to rozhodně neuškodí. Na mysli mají techniky zlepšování paměti či mnemotechnické pomůcky.

„Jak si mohu zlepšit paměť? Mohu organizovat věci tak, že mi je to později pomůže lépe si je zapamatovat? Jaké strategie mohu použít, abych si vybavil informace rychleji a lépe?“ Můžeme najít lepší způsob, jak si zapamatovat, co koupit v obchodě? naznačuje, co má se svými kolegy na mysli Ronald Patersen z výboru.

Pravidelné kontroly krevního tlaku poté nejsou nutné pouze pro prevenci srdečních chorob. Jeho kontrola může též snižovat riziko ztráty paměti a stařecké demence. Podle vědců je to pravděpodobně proto, že vysoký krevní tlak poškozuje krevní cévy v mozku.