V její privátní ordinaci se střídají s vrcholovými sportovci hlavně běžní pacienti rozmanitého věku i profesí.

„Hodně lidí mě zná přes tejpování. Když jsem byla na mateřské, neuměla jsem si představit, že budu celou dobu sedět doma, protože obor se vyvíjí velmi rychle. A tak jsem ráda využila možnost mít tu korejské lektory, kteří nás vyškolili. Sama jsem si ověřila, že tato metoda pomáhá všem, od miminek až po seniory,“ říká pětatřicetiletá žena, která už šestým rokem školí jako lektorka v tejpování další terapeuty.

Lepení nastříhaných barevných náplastí na různé části těla provádí preventivně, ale i při akutních potížích. Tejpování je součástí celkové terapie, i když pomáhá od akutních bolestí velmi rychle. Ve fyzioterapii se Sadovská zaměřuje na poruchy pohybového aparátu. Pomáhá pacientům vyléčit bolavá kolena, kyčle a ramena.

Nejčastěji chodí ti, co pracují celý den u počítače

„Nejvíc lidí, kteří k nám přijdou, jsou ti, co pracují u počítače. I když to vypadá, že takový člověk se moc nepředře, osm deset hodin sezení na místě se stresem za krkem, kdy všichni musí stihnout asi úplně všechno na světě, zdraví moc nepřispívá,“ popisuje dlouhovlasá tmavovláska s postavou modelky.

V ordinaci ale umí pořádně přitlačit na bolestivé místo, když je třeba. A hned při první návštěvě si dovede svým otevřeným a zároveň profesionálním vystupováním i zručnýma rukama získat u pacientů respekt.

„Při vstupní konzultaci s vyšetřením se snažím zjistit, jaké má člověk problémy, co už absolvoval a jaké s tím získal zkušenosti. A okamžitě také každému říkám, že mu ráda pomůžu ulevit v akutním stavu, ale on musí pochopit, že aby byl zdravý, musí si pomoci sám. Že je sám strůjcem toho, jak na tom bude, že to za něj nemůže vždycky někdo udělat,“ vysvětluje.

Své pacienty se snaží nepřehlcovat cviky na doma. Namaluje, nahraje či natočí jim jich vždy jen několik, aby je to bavilo a měli z toho patřičný léčebný efekt. A snaží se je přimět k tomu, aby si cviky zařadili do běžného života. Aby si jimi trochu ulevili v jednostranné práci, když ji nemohou celý den opustit. Jenže spousta lidí se nevěnuje pohybu ani ve volném čase.

„Lidé si stěžují, že nemají kde zaparkovat, protože všichni jezdí autem a nejsou schopni používat nohy. Ze života se vytrácí přirozený pohyb. Dneska už skoro nikdo neumí kotrmelec nebo vylézt na strom, ale všichni umějí řadit. A ten pohyb našim svalům, kloubům a šlachám chybí,“ líčí Sadovská.

Dělala taekwondo

Sama má k pohybu a sportu blízko odmala, už na základní škole začala trénovat v Tongilu, českobudějovické škole taekwondo. Tomuto bojovému umění se závodně věnovala deset let.

„Už předtím jsem dělala chvíli gymnastiku, ale taekwondo se mi líbilo i proto, že jako ženská jsem měla pocit, že je dobré naučit se i trochu bránit. Pak jsem se věnovala i výuce malých dětí i dospělých. Pomáhala jsem s tréninky závodníků, čtyři roky jsem byla i v českém reprezentačním týmu,“ vypráví.

I když dnes sportuje spíš rekreačně se svými dětmi, s profesionálními sportovci je stále spojena svojí prací. Dva roky se starala o pohybový aparát hokejistů prvoligového Motoru, teď se věnuje tanečníkům baletního souboru Jihočeského divadla.

„Potýkají se s potížemi jako každý sportovec. Potřebují ulevit po přetížení po tréninku, léčit úrazy, děláme i kompenzační cvičení a chodí na regenerace. Když trénují na určitá představení, je to velká fyzická zátěž. Například při přípravě představení Klíče odnikud, kde seděli několik hodin na židli trošičku šikmo, chodili všichni s krční páteří,“ říká fyzioterapeutka.

Baletky zase nejčastěji trápí kotníky, které trpí tím, že neustálým tancem na špičkách je noha přetočená v kotníku směrem dolů, ale také mají natažené šlachy, záněty šlach a podobné potíže.

„Když přijdou včas, máme na to vybavení, třeba laser, kryoterapii, tejpování. A spolupracujeme s lékaři, takže když vidíme, že to je něco, co potřebuje vyšetření, posíláme je okamžitě k nim, aby se léčila příčina potíží,“ upřesňuje Sadovská.

Přitom na práci s profesionálními tanečníky nedá dopustit. Baletní soubor Jihočeského divadla je složený z řady cizinců a každý z nich je úplně jiný.

„Ti kluci jsou přátelští a je tam s nimi skvělá atmosféra. Snaží se starat o své tělo, ale všeobecný problém je v tom, že i když studují taneční konzervatoř a podobně, málokdo je tam učí, jak má tělo vlastně fungovat a co je třeba dělat pro regeneraci a prevenci, aby jim dobře sloužilo,“ upozorňuje fyzioterapeutka.

I běhat se musí umět

Lidé by podle Sadovské měli o své tělo líp pečovat, a to nejen vrcholoví sportovci, ale všichni.

Na rozdíl od auta si totiž nikdo nemůže pořídit nový model těla, proto bychom se měli lépe starat o jeho pravidelný servis a údržbu. A také mu dopřát dostatek pohybu. Vrhnout se ale třeba na moderní běhání jen z čirého nadšení však podle fyzioterapeutky také není dobrý nápad.

„Když jsem teď viděla půlmaraton z okna, říkala jsem si, že to půlka lidí nemůže přežít. Pokud chce člověk začít běhat, určitě by se měl poradit s někým, kdo běhu rozumí, a ideální je nechat se vyšetřit i fyzioterapeutem, jestli vůbec zapojuje svaly, které má, a podobně,“ radí.

Přitom je rozdíl, jestli se člověk rozhodne, že si každý den zaběhne tři až pět kilometrů, aby se dostal na čerstvý vzduch a trošku ze sebe dostal stres z práce, anebo zda začne běhat půlmaratony či delší tratě a nemá na to ani techniku běhu, ani boty. „V takovém případě mu to může přinést víc škody než užitku,“ varuje Žaneta Sadovská.

Během školního roku jí většinu času vyplňuje práce a výchova dvou malých dětí. Nyní už se těší na léto, kdy vyrazí se svými potomky k moři a také doma budou mít víc času na koupání a výlety.