Jdi na obsah Jdi na menu

Nechci prezidenta, který všechno pouze odkývá.

„Nechci, aby to dobré, čeho jsme v téhle zemi dosáhli, zevšednělo v bezduchých hádkách,“ říká režisér a herec Jan Kačer. Soudobá společnost si podle něj neváží starých lidí. Dokládá to na způsobu, jakým sdělovací prostředky referují o krocích prezidenta Miloše Zemana. Kačer míní, že je jednostranně negativní.

Jan Kačer | foto:  Michal Sváček, MAFRA

 

Jan Kačer v rozhovoru pro Lidové noviny v souvislosti s Milošem Zemanem mimo jiné říká: „Náš sametový sen, i když snad trochu romantický, předpokládal slušnost, úctu k svobodné osobnosti. A teď? Posměch ke „starci“, trpícímu bolestivou nemocí, opírajícímu se o hůl.“

LIDOVÉ NOVINY: Při občasných vystoupeních v médiích se zastáváte prezidenta Miloše Zemana. Znáte se s ním osobně?

KAČER: Zastávat se prezidenta? Nezdá se vám už vaše otázka divná? Pana Zemana znám dlouho. Před mnoha lety jsme vedle sebe seděli v parlamentu. Vždycky jsem se na něj díval s pobaveným úsměvem. Obdivoval jsem jeho paměť a jeho smysl pro humor. Vždycky řekl jeden vtip nebo bonmot dobrý, a když měl úspěch, přidal ještě jeden. Většinou už špatný. Tak to někdy bývá u málo sebekritických osobností. Pro spoustu věcí jsem si ho však vážil.

LIDOVÉ NOVINY: Co jste na něm obdivoval?

KAČER: Byl jeden z prvních, kdo jako prognostik dokázal popsat tehdejší stav společnosti. Při slavných debatních večerech v Divadle Na Vinohradech patřil k nejkonkrétnějším a nejbystřejším lidem, kteří tam vystupovali. Už dlouho ale vidím, že k tomu, za co bych si ho mohl vážit teď, se vlastně nedostanu. Ze sdělovacích prostředků se dozvídám jen to negativní. Prezident jede do Číny a jeho cesta není popsána na prvních stránkách, jak by se u státní návštěvy slušelo, a co se doopravdy dojednalo, se dočtu na páté straně, a to s patřičným úšklebkem. Tímhle neustálým opakováním negací se vytváří obraz člověka, který je podle mě naprosto neadekvátní.

LIDOVÉ NOVINY: Je Miloš Zeman, jakého jste si počátkem 90. let vážil, srovnatelný s tím současným? Z některých jeho projevů a kroků se může zdát, že v něm převážila určitá hořkost.

Mně se dnes skutečně nelíbí, jak se prezentuje a jakými lidmi se obklopuje. Mám k tomu spoustu výhrad. Na druhou stranu vím, jak je obtížné v určitém věku získávat přátele.

KAČER: Lidé se prostě mění. Mně se dnes skutečně nelíbí, jak se prezentuje a jakými lidmi se obklopuje. Mám k tomu spoustu výhrad. Na druhou stranu vím, jak je obtížné v určitém věku získávat přátele. A v politice obzvlášť. Myslíte si, že ti lidé, kteří jsou těsně pod ním, ho mají rádi? Já si to nemyslím. Na koho se má obrátit? Kam se podívat? Kam se hne, tam se na něj všichni vrhají. Do jisté míry ho obdivuji, že to vydrží. Z vlastní zkušenosti vím, že soustředěný tlak médií na jakkoli silného člověka může vést k tomu, že se začne deformovat a měnit. V žádném případě mu to nemůže pomoci. A to, co se děje s prezidentem? Já si nepamatuju, že by o něm někdo prohlásil slušné slovo.

LIDOVÉ NOVINY: Co z kritiky směřující na hlavu státu vám nejvíce vadí?

KAČER: Sprostota. Náš sametový sen, i když snad trochu romantický, předpokládal slušnost, úctu k svobodné osobnosti. A teď? Posměch ke „starci“, trpícímu bolestivou nemocí, opírajícímu se o hůl. Píše se o něm hlavně to, že pije, objímá stromy a na veřejnosti kouří. Sprostota není zhoubná jen pro toho, kdo je posmíván. Ale samozřejmě i pro toho, kdo sprosťačí. Vadí mi, jak se mladší vyjadřují o starším, nemocném člověku, když sami nevědí, jak mu je.

LIDOVÉ NOVINY: Chybí úcta ke stáří?

KAČER: Když se člověk dožije vysokého věku, ví, že už vlastně nic nepotřebuje. Život začíná nahlížet z jiné perspektivy. Vidí ho jaksi celý. Proto také byli staří lidé v dávných kulturách velmi vážení. Ne proto, že se od nich vyžadoval výkon, ale vědělo se, že vidí život v souvislostech. Rembrandt, Tizian, Leonardo, Michelangelo ve stáří stvořili díla ne už novátorská a revoluční, ale zachycující něco, co nás přesahuje. Promiňte, že jsem osobní. Mám stejnou chorobu jako pan prezident. Vím, co je to bolest, a posměch jeho chorobě se mě také dotýká.

LIDOVÉ NOVINY: Vnímáte u Miloše Zemana projevy moudrosti, nadhledu a hloubky myšlení, které stáří přináší?

Pokud ho někdy vidím, jak mluví, jsem většinou překvapen, že nemluví tak blbě, jak jsem byl dopředu upozorněn. Ale je už předem jasné, jak o něm budou média informovat.

KAČER: Pokud ho někdy vidím, jak mluví, jsem většinou překvapen, že nemluví tak blbě, jak jsem byl dopředu upozorněn. Ale je už předem jasné, jak o něm budou média informovat. Už teď se píše, že pustil Jiřího Kajínka na svobodu, aby získal volební body. Přitom to může být jinak. Prezident je hodně vysoko postavený, třeba má díky tomu informace, které mi ani nemáme. Mohl vědět, proč ho pouští. To, že mu za pravdu dává dlouholetý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, už se nikde nenapíše.

LIDOVÉ NOVINY: Zeptám se možná jinak. Je důstojné, aby prezident kupříkladu nešel na pohřeb kardinála Vlka, který ho před smrtí opakovaně kritizoval? Je tohle projev nadhledu?

KAČER: Mohl mít osobní důvody. Co víme, co se mezi těmi lidmi událo? Sice zastávají veřejné funkce, ale pořád jsou to hlavně a jenom lidi. Zaplať Pánbůh.

LIDOVÉ NOVINY: A co jste říkal na situaci během nedávné vládní krize, při níž se Miloš Zeman pokoušel ztrapnit premiéra Bohuslava Sobotku v přímém televizním přenosu?

KAČER: Pokoušel ztrapnit? Na vlastní oči jsem viděl scénu na Hradě, jak na jedné straně stojí prezident s holí a na druhé přichází premiér podat demisi, a on ji potom nepodá. Mediální komentář ale zní: Prezident se choval arogantně a nepřístojně. Já viděl jiný příběh.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký?

KAČER: Viděl jsem, že tam stojí prezident, připravený s celým svým štábem přijmout demisi předsedy vlády. A přijde tam pán a demisi nepodá. To je, jako kdybyste si pozval nějakou dámu na rande a pak na něj nepřišel.

LIDOVÉ NOVINY: Jenže pan premiér Hrad dopředu informoval, že demisi nakonec neponese, ale přijde s prezidentem jen konzultovat.

Pokoušel ztrapnit? Na vlastní oči jsem viděl scénu na Hradě, jak na jedné straně stojí prezident s holí a na druhé přichází premiér podat demisi, a on ji potom nepodá.

KAČER: Vy jste to věděl? Já ne. Já si premiéra celkem vážím, ale tohle se nepovedlo. Byla to známka chaosu a slabosti. Podle propadajících se preferencí strany pana premiéra lze soudit, že jsem viděl situaci objektivně. Přístup pana prezidenta k řešení té situaci byl podle mě celkem adekvátní.

LIDOVÉ NOVINY: Snaha ponížit šéfa vlády na tiskové konferenci byla adekvátní?

KAČER: Ponížil se sám. Nejsem od toho, abych oba pány kritizoval. Pouze jsem jako divadelník viděl konkrétní scénu. A teď se všude píše, že tento nekompetentní prezident ponížil předsedu vlády.

LIDOVÉ NOVINY: Vy sám jste zažil kritiku, jaké je prezident často vystaven, když jste se rozhodl přijmout od něj loni na podzim státní vyznamenání.

KAČER: Co se na mě všechno sesypalo! Lidé se ptali, jak můžu od tohoto prezidenta vzít medaili. Co je to za stát, který vlastního řádně zvoleného prezidenta pokládá za grázla, který není hoden, aby předával vyznamenání? Ještě navíc když ho nepředává on, ale stát jeho prostřednictvím.

LIDOVÉ NOVINY: Od koho jste takové reakce dostával?

KAČER: Od kdekoho. Třeba od lidí, kteří o mě za léta ani nezavadili. Najednou se ptali, proč tam jdu.

LIDOVÉ NOVINY: Loňský akt předávání vyznamenání ale poznamenala kauza, v níž Hrad odmítl ocenit Jiřího Bradyho, jenž přežil Osvětim. Nevztahovaly se negativní ohlasy spíše k tomu?

KAČER: To přece nebyl konkurenční zápas. My dva jsme spolu nezápasili o medaili. Já pana Bradyho neznal, zrovna jako on neznal mě. Nic proti němu nemám. Kdyby ta medaile byla na světě jedna, hned mu to vyznamenání dám.

LIDOVÉ NOVINY: Neptal jsem se, jestli se považujete za konkurenta pana Bradyho. Narážím na to, že to byl postup prezidentské kanceláře, který situaci při předávání medailí vyhrotil.

Co je to za stát, který vlastního řádně zvoleného prezidenta pokládá za grázla, který není hoden, aby předával vyznamenání?

KAČER: To není pravda. Negativní ohlasy jsem dostával dávno předtím, než se pan Brady objevil. Možná se později celý případ někomu hodil, ale rozhodně to nebylo jádro pudla.

LIDOVÉ NOVINY: Proč jste nakonec na ceremoniál nešel, ale poslal za sebe své dcery?

KAČER: Abych vám řekl celou pravdu, jedno, byť menší, vyznamenání jsem už dostal a znamenalo pro mne hodně. Navíc jsem pořád trochu divadelník. Mám tři dcery jako v Čechovově hře. Jedna je prozemanovská, druhá ostře proti němu, třetí je neutrální. Jako v dobrém dramatu. Pravda se rodí ve sporu. Dvě dcery tam nakonec opravdu šly a říkaly, že pan prezident byl velice generózní, že je vřele přivítal. Mluvily o něm jako o báječném a vtipném, přívětivém strýci. Můj přístup, který bych přirovnal k chytré horákyni, mi pak ale také mnozí vyčítali.

LIDOVÉ NOVINY: Líbí se vám některý z dalších kandidátů na prezidenta, kteří se před volbou hlavy státu objevili?

KAČER: Kdybyste se mě donedávna zeptal, kde je nějaký konkurent Miloše Zemana, který má nějaký oslnivý a daleko lepší program, odpověděl bych, že nikoho takového neznám. Čas se ale posunul a líbí se mi pan Jiří Drahoš. Osobně jsem se s ním několikrát viděl, je to velkolepý pán. Ale toho třeba vidím až nyní, když oznámil, že bude kandidovat. Naopak ti, kdo nejvíce prezidenta Zemana kritizují a vidí v něm veškeré zlo lidstva, nepřišli s žádnou alternativou.

LIDOVÉ NOVINY: Jakého chcete prezidenta?

KAČER: Nechtěl bych ho mít úhledného. Nechci člověka, který se jen dobře vyjímá na známkách, nikdy se neplete a nemá polemické názory. Nemá to být někdo, kdo všechno pouze odkývá. Já jsem Miloše Zemana nevolil, ale když ho národ volil, tak snad předpokládal, že bude vyhraněný, polemický, ješitný. Copak existuje politik, který není ješitný? Dobře, současný prezident má rád bonmoty, které se mnohdy nevyvedou. Ale na druhou stranu: kdybychom vzali jeho konkrétní prohlášení, mám takový pocit, že se moc nemýlil.

Tomáš Tománek 

Jan Kačer

  • Herec a režisér, hvězda nové vlny českého filmu. Divákům utkvěl v paměti jeho fanatický rytíř Armin von Heide ve Vláčilově Údolí včel či slavný tajný agent W4C.

  • V 60. letech se objevoval ve filmech Evalda Schorma (Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna, Den sedmý, osmá noc). Celkem si zahrál v dobré padesátce snímků či seriálů, nejznámější je Jana Eyrová, Smrt si říká Engelchen, Flirt se slečnou Stříbrnou, Svědek umírajícího času, Člověk proti zkáze.

  • V roce 1965 stál u zrodu jedné z nejslavnějších pražských divadelních scén, Činoherního klubu, kde si v následujících letech udělal jméno především inscenacemi ruské klasiky. Režíroval mnoho divadelních her (Sbohem Sokrate, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně)

  • Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.

  • Od roku 1995 desetiletí stál v čele Nadace Charty 77, která poskytuje pomoc handicapovaným lidem.