Jdi na obsah Jdi na menu

Ostudné šikanování Maďarska dokazuje, že EU je diktaturou.

A bude hůř. Kolaborantství českých europoslanců, kteří hlasovali proti Orbánovi… Okamurův kandidát, jehož nemají rádi v ČT, hovoří

 

„Přichází doba zásadního omezování spolčovacího a shromažďovacích práv a svobody slova. Nastane utahování šroubů, šikanování, kriminalizace, vyhazování z práce, sledování, štvanice na nepohodlné. Současná moc se nezhroutí tak snadno. Ví, že lidé ji stále silněji odmítají, takže jedinou její šancí na přežití bude jistá obdoba moderní diktatury. Už je za dveřmi a čeká i nás,“ říká kandidát SPD do Senátu Ladislav Jakl.

Ostudné šikanování Maďarska dokazuje, že EU je diktaturou. A bude hůř. Kolaborantství českých europoslanců, kteří hlasovali proti Orbánovi… Okamurův kandidát, jehož nemají rádi v ČT, hovoří
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ladislav Jakl

 

Evropský parlament schválil návrh na zahájení řízení podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii, kdy mohou být Evropskou radou Maďarsku odebrána hlasovací práva v Evropské unii… Co tomu říkáte? A co říkáte hlasování českých europoslanců?

Ostudné šikanování Maďarska v eulamentu je dokonalou ukázkou toho, čím dnešní Evropská unie skutečně je: nedemokratickou diktaturou. Snad to otevřelo oči těm lidem i u nás, kteří si snad dosud mysleli, že EU je jen mezinárodní organizací, ve které se sdružují svobodné parlamentní demokracie, aby tak mohly lépe spolupracovat. Tak tomu ale po Maastrichtské smlouvě už není a po Lisabonské smlouvě už vůbec ne. EU má dnes mnoho základních znaků státu, především – jak vidíme na křižáckém tažení proti Polsku a Maďarsku – mocenské a represivní nástroje. Ano, takovými disponuje každý stát. Ale demokratické státy zároveň disponují kontrolními mechanismy, zpětnými vazbami, dohledem veřejnosti a voličů.

Dnešní Brusel se však na voliče vůbec neohlíží. A eulament mu jen dělá zástěrku, vytváří zdání pro ty hloupější občany, že v EU snad jde o demokratické procesy. A hlasování těch našich europoslanců, kteří zvedli ruku pro trestání Maďarska, je příkladem ostudného kolaborantství. Tito nemravní lidé už mají novou vlast a tou je Brusel. Ať si tam zůstanou, už bych je k nám nepouštěl.

Nedaleko českých hranic se v Chemnitzu konají demonstrace v reakci na násilnou smrt pětatřicetiletého Němce s kubánskými kořeny, z níž jsou podezřelí dva muži z Iráku a Sýrie. Velká část tamních obyvatel bere jako obrovské nepochopení to, že média i politici líčí jejich město jako plné pravicových extremistů a nacistů. Máme věřit tomu, že jde při protestech opravdu o akce radikálů, pravicových extremistů či jinak nenávistných jedinců, nebo politici a mainstreamová média nejsou ochotni připustit jiný stav věci, než že do ulic vyrazili náckové?

Náckové? Tohle je přece dlouhodobá reakce těch, kdo drží moc v Evropské unii. Plus poslušných angažovaných médií. Oni vědí, že na argumenty odpůrců organizovaného masového přistěhovalectví nemají žádnou odpověď, tak z těch odpůrců musejí v očích veřejnosti udělat nějaké podivné odporné živočichy, se kterými se nediskutuje, ty je třeba izolovat, umlčet, zdiskreditovat a nasypat na ně nějaký hubící přípravek.

Může být dění v Chemnitzu rozbuškou, která rozšíří nepokoje a odpor k imigraci do dalších měst Německa, minimálně východního?

Obávám se, že to je spíš zbožné přání. Jinde v Německu nemají šanci se dozvědět pravdu o jednotlivých případech podobných tomu ze Saské Kamenice. Proimigrační média mají téměř monopol. Ale jistý zlom tyhle události přinést mohou. Zlom k horšímu. A pokud ne tyto události, pak příští určitě. Dřív nebo později vyrukuje bruselská a berlínská moc pod jakoukoli záminkou proti své vlastní veřejnosti se silou, jaká tu dosud nebyla. Nějaké mazání na internetu je proti tomu legrace.

Přichází doba zásadního omezování spolčovacího a shromažďovacích práv a svobody slova. Nastane utahování šroubů, šikanování, kriminalizace, vyhazování z práce, sledování, štvanice na nepohodlné. Současná moc se nezhroutí tak snadno. Ví, že lidé ji stále silněji odmítají, takže jedinou její šancí na přežití bude jistá obdoba moderní diktatury. Už je za dveřmi a čeká i nás.

Nehledě na poslední události v Německu, jak se podle vás proměnilo vnímání migrace u nás i v Evropě od léta 2015 do dneška? Je možné, že antiimigrační a vlastenecké síly převrátí politickou realitu Evropy?

Převrátí? Kéž by. Jednou jistě. Ale bude to trvat a bude to bolet. Nejdřív musí být hůř, aby pak mohlo být lépe. Čekají nás tyto fáze. 1. Postupné utahování šroubů. 2. Nastolení otevřené diktatury „liberálních demokratů“. 3. Vzpoura veřejnosti a dramatický pád dosavadních struktur. 4. Chaos a všichni proti všem. 5. Nový začátek. Každá fáze bude trvat několik let.

Po schůzce Viktora Orbána a Mattea Salviniho, na níž maďarský premiér podpořil italského ministra vnitra v jeho tvrdém postoji vůči migrantům a vyzval ho, aby od něj neustupoval, se ozvaly hlasy, že tito dva politici vytvořili spojenectví proti demokratům. Jak postoje a kroky obou pánů hodnotíte?

Pro mne představují naději našeho světa. Ne pouze oni sami, ale hlavně fakt, že je někdo zvolil, že si miliony jejich voličů uvědomují totéž, co tyhle dvě osobnosti. U obou je zásadní také to, že v jejich případě nejde o prvoplánový odpor k cizímu etniku, ale o hluboce vyargumentovaný a hodnotově podložený odpor k sociálnímu inženýrství Evropské unie, jehož je organizovaný masový dovoz černochů a Arabů do evropské krajiny jen součástí.

K Orbánovi se hlásí i Andrej Babiš. Jak vnímáte Babišovo přitvrzení antiimigrační rétoriky? Říká, že nechce, abychom tu měli Afriku a Blízký východ… Někteří politici SPD se rozčilují, že vykrádá program SPD…

Mně naopak vůbec nevadí, že Babiš „vykrádá“ antipřistěhovaleckou část programu SPD a že si částečně osvojuje argumenty nás všech, kdo masovou imigraci léta odsuzujeme. To je přece náš úspěch, to je výsledkem efektivního tlaku na vládu. Čím zásadnějších výroků se premiér Babiš pod tímto tlakem dopustí, tím hůř se mu z nich bude vycouvávat, až na něj Brusel zatlačí. Já jsem přesvědčen o tom, že na Babiše je nutné v tomto smyslu tlačit dál a ještě silněji, protože jinak by byl ochoten k ústupkům v té vteřině, ve které by to bylo pro něj výhodné.

Andrej Babiš také podpořil schválení Istanbulské dohody, která podporuje genderovou ideologii a podporuje manželství homosexuálů…

Přesně tak. Tady pod tlakem české veřejnosti nebyl, tak klidně mocným ustoupil. Tlačme na něj každý den a ještě víc. Musí vědět, že kdyby někde udělal vážný ústupek, doma mu to spočítáme a přijde mu to draho.

Miroslav Kalousek se vyjadřoval k tomu, že premiér Babiš nechce podle svých slov přijmout ani jednoho migranta. „Ano, Andrej Babiš má pravdu, je to symbol. Symbol sobectví, vyčuranosti a neschopnosti být věrohodným partnerem ve společenství Evropské unie. Ostatní země si bez nás jistě poradí. Nám zbude nulový mezinárodní respekt, hanba a opovržení,“ nechal se slyšet Kalousek. Co míníte o slovech Miroslava Kalouska?

Že pan Kalousek o respekt usiluje. Ale ne o respekt českých voličů, ale svých mocných kamarádů v Bruselu a Berlíně.

Francouzský prezident Emmanuel Macron při návštěvě Dánska k setkání Orbána a Salviniho řekl, že oba tito protiimigračně zaměření politici by v něm měli vidět „svého hlavního oponenta v Evropě“. „Nedaruji nic nacionalistům a těm, kdo hlásají nenávist,“ dodala hlava Francie. Je v Macronových silách udržet ten promigrační a vstřícný étos, který v Evropské unii v posledních letech dominoval?

Macron neudrží nic ani týden. Pokaždé bude říkat zrovna to, co se podle něj bude líbit. A bude spoléhat na to, že si lidé nic nepamatují. Za chvíli ho uslyšíme, že imigrační politiku musíme přehodnotit. O to bych se klidně vsadil. Slíbí všechno všem.

Českem v uplynulém měsíci hýbaly připomínkové akce k 50. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Prezident Miloš Zeman se při této příležitosti veřejně nijak nevyjádřil, premiér Andrej Babiš byl při svém vystoupení vypískán. Kdo z politiků – nejen zmíněných dvou – vzal připomenutí výročí za správný konec a co pro nás po půlstoletí znamená?

Z těchto dvou ani jeden. Miloš Zeman je prezident republiky a smutné výročí ignorovat neměl. A Babiš měl zvolit jiný formát než ten, který hrozil konfrontací. Neshazujme vážné symbolické chvíle aktuálními politickými tanci.

Ředitel Knihovny Václava Havla a bývalý velvyslanec Michael Žantovský označil prezidentovo mlčení k 21. srpnu za hanebnost a skutečnost, že Miloš Zeman nepojede letos na Valné shromáždění OSN v New Yorku, ho vede k úvaze, zda je hlava státu ve stavu, který dovoluje reprezentovat Českou republiku, a proto Miloše Zemana vyzývá, aby řekl o svém zdraví pravdu. Co si o této výzvě myslíte?

Není povinné jezdit na Valné shromáždění. Každý tam dostane pět minut mezi prezidenty Vanuatu a Burundi, nikdo nikoho neposlouchá, je to skoro k ničemu, pokud tam tedy člověk neodpálí takové sdělení, že už nepůjde ignorovat. Myslím, že Zeman svůj úřad zastávat zvládne, zdravotně i jinak. Ale už léta kritizuji jeho ledabylost, s jakou zanedbává přípravu závažných projevů.

Prezident Miloš Zeman zavítal první školní den mezi prvňáčky v Praze. Udržuje tak při životě zavedenou českou tradici. Někteří rodiče důležitý okamžik svých ratolestí pojali po svém a symbolicky Zemanovi ukázali červené trenýrky. Jedna z maminek dokonce Zemanovi doporučila, „ať táhne“. Je dobré tahat politiku do základní školy?

Je otázka, co to znamená „tahání politiky“. Politika pochopitelně patří i na školy. A představitelé státu do škol také. Co na tu půdu nepatří, je vyhřeznutí osobní averze před dětmi. Děti zapomenou, že ten či onen potentát je prý blbec. Ale pod kůží jim zůstane, že žádný symbol státu nemá hodnotu, že nic není hodno úcty.

Facebook maže lidem příspěvky. Nedávno smazal i příspěvky spisovatele Benjamina Kurase s jeho odkazy s články na Neviditelném psu… Co si o tom myslíte?

Facebook je soukromá firma. Ale dopouští se podle mne podvodu, protože láká své uživatele na možnost zaručené svobodné komunikace. Předně ale nedávejme všechna vajíčka do jednoho košíku a nespoléhejme se na komunikaci prostřednictvím jediného nespolehlivého kanálu.

Blíží se oslavy stého výročí vzniku Československa. Jak by měly ideálně vypadat a neobáváte se, že se zase zvrhnou v přestřelky politiků a různé truc podniky odpůrců hlavy státu? Co bychom si měli hlavně připomenout a co bychom si měli odnést?

Poděkujme svým předkům za to, že tu už sto let máme svůj stát. A slibme svým potomkům, že jim ho v úctě přenecháme svobodnější a lepší.

Článek obsahuje štítky

Autor: Lukáš Petřík