Jdi na obsah Jdi na menu

Cenzura je zpět. Nové metody, technicky propracované.

Google, média, mládežníci, popsal přesně expert

 

Nehoráznost, orwellovské praktiky. Korporacemi najatí mládežníci, kteří omezují názory těch, se kterými nesouhlasí. Takový je v kostce stav internetové svobody slova podle programátora a pedagoga na Českém vysokém učení technickém v Praze Pavla Cimbála. Objektivní podle něj ale není ani veřejnoprávní Česká televize. Další veliký problém spatřuje ve státních projektech na "boj s nenávistí", které jsou financovány z daní, jako příklad lze uvést iniciativu HateFree. "Jde o něco, co jde přímo proti demokratickým principům," řekl ParlamentnímListům.cz Pavel Cimbál a označil tyto projekty za rezidua Bohuslava Sobotky a Jiřího Dienstbiera.

 

Cenzura je zpět. Nové metody, technicky propracované. Google, média, mládežníci, popsal přesně expert
Foto: Repro ČT
Popisek: Pavel Cimbál

 

Americký technologický gigant Google vydal původně neveřejný dokument s názvem „Dobrý cenzor“, ve kterém nastiňuje možné budoucí strategie týkající se svobody slova. Dokument ovšem unikl na internet, kde se s ním seznámila širší veřejnost. Firma chce upravovat výsledky ve svém vyhledávači, údajně proto, aby uživatele ochránila od škodlivých dezinformací. „Online manipulace a dezinformace ovlivnily volby ve více než 18 zemích světa, včetně USA, a svoboda slova se stává "sociální, ekonomickou a politickou zbraní",“ uvádí se v dokumentu. Je potřeba uživatele internetu před něčím takovým chránit?

Zajisté ne. Co je to vůbec za novodobý, naprosto nesmyslný pojem, ta „ochrana před informacemi“? Tohle překonává už i Orwella. Dokument „Dobrý cenzor“ jsem četl. A doporučuji udělat totéž každému. Je ve formě prezentace a v zásadě jde o obhajobu praktik, které Google, Facebook, Twitter, YouTube a další korporace v posledních letech nasadily. Tyto firmy dobře vědí, s jakou averzí jsou cenzorské postupy veřejností přijímány. Proto zadávají podobné studie.

Je to takové poučení z krizového vývoje internetové cenzury a jak to dělat znovu a lépe. Nepochybuji, že mezi technickým personálem existuje, asi i v Google, rozumná většina, která podobné přístupy odmítá. Nicméně, bohužel, směřování společnosti tam určují jiní lidé. Technicky nepoužitelní, ale o to více politicky uvědomělí. Necenzurovat je přeci nejjednodušší, nejlevnější a zcela bez jakékoli kontroverze.

Samotná firma Alphabet, které Google patří, se po uniknutí neveřejného dokumentu bránila tvrzením, že nejde o oficiální pozici společnosti, nýbrž pouze o interní průzkum. Jak si defenzivní postoj Googlu lze vysvětlit?

Nejde o defenzivní postoj, ale nehoráznost. Copak se snad někde cenzuruje veřejně, transparetně, externě? Tyto projekty si korporace drží interně pod pokličkou z principu věci.

V jakém stavu je dnes svoboda projevu na internetu? A co v ostatních typech médií?

Rozdělil bych to do více rovin. Internetová korporátní masmédia a majoritní sociální sítě cenzurují už několik let. Konkrétně třeba CNN utáhla šrouby v době vrcholícího ukrajinského konfliktu. Facebook, minimálně vůči českým skupinám, v době kamionového útoku v Anise Amriho v Berlíně. A Twitter přitvrdil letos na jaře. Ale stále jsou tu další stránky a portály, v podstatě zbytek Internetu, jak si ho pamatujeme mezi léty 1995 a 2010. Tam svoboda ještě přežívá. Otázka je, na jak dlouho, současné křečovité tažení proti „fakenews“ a „dezinformačním webům“ jasně ukazuje, jak moc tyto informační kanály vadí. Proto je třeba je podporovat a informace z mainstreamu brát s rezervou, stejně jako za socialismu. Ano, je to zpátky.

Dokument Googlu rovněž o svobodě slova hovoří jako o „utopickém principu“. Je svoboda slova pouhou utopií?

Je zajímavé, jak se ti, kdo zcela nestydatě implementují Orwella, tak rádi ohánějí slovem „utopie“. Zloděj křičí „chyťte zloděje“.

Měly by podle vás ve veřejném prostoru zaznívat i okrajové, případně extremistické názory, nebo je na místě některé názory z veřejné debaty vyloučit? A kde lze nakreslit onu dělící čáru, co je ještě přijatelné a co už ne?

Buď jde o projev v rozporu s platnými zákony, a pak zaznívat nemůže, a nebo s nimi v rozporu není, a pak nemá nikdo právo takový projev nějak omezovat. Tohle nálepkování na „fake“ a „extrémní“ je ve skutečnosti jen měkká forma náhubku. O žádný extremismus u nás v naprosté většině případů nejde. Co je proboha extrémního například na odmítání ilegální migrace nebo nesnášenlivého náboženského systému?

Jediné skutečné extremisty jsme u nás zatím měli v mešitě na Černém Mostě, ale tu naše prozíravá média měla po léta za výkladní skřín vzorové integrace českých muslimů. A nějak jsem si nevšiml, že by stránky Sharia4Czechia, nyní Islámská výzva, kdokoli cenzuroval nebo z něčeho obviňoval či nálepkoval. Skutečný extremismus, například ve Francii nebo Velké Británii, pod rouškou „ochrany náboženského vyznání“ bují do nezvladatelných rozměrů, „fake“ je dnes většina politického mainstreamu, ale tam to těmhle mravokárcům nevadí. Pseudoproblémy se rozmazávají, a okolo těch skutečných se chodí jako kolem horké kaše, přesně podle západoevropského vzoru.

Zrovna tak pozoruhodně mnoho fake zpráv se později ukázalo jako pravdivých, vzpoměňte si na informace o Dublinu IV nebo o marrákešském Globálním kompaktu. To jsou zcela zásadní dokumenty, a pozornost je jim věnována ze strany oficiálních médií takřka nulová. Pak se zlobte na lidi, že hledají informace, kde se dá.

Americký prezident Donald Trump si na Google dlouhodobě stěžuje. Nedávno společnost obvinil, že cenzuruje pozitivní zprávy o jeho osobě. Google to vehementně popřel. Zakladatel Google Sergej Brin je přitom zachycen na videu, jak mluví o zvolení Donalda Trumpa jako o „silně urážlivé“ záležitosti a přirovnal Trumpovy voliče k podporovatelům fašismu a komunismu. Kde je pravda? Je Google nestranný?

Není. A je to logické. Tyto korporace, jakmile se rozrostou, naberou do svých marketingových, PR, HR, cenzorských a dalších oddělení zbytný personál, kde je vysoké procento progresivně uvažujících mládežníku. Toužících zlepšovat svět za pomoci omezování těch, s kým nesouhlasí, ale s pramalými životními zkušenostmi. Zdá se to být dětinské, ale tenhle jejich dlouhý pochod ze škamen humanitních pseudooborů rovnou do klíčových institucí funguje. A korporace jsou jen dalším zabraným územím na tažení této armády přesvědčených a ochotných.

Google drží na trhu internetových vyhledavačů takřka monopolní postavení s tržním podílem 92,3 %. Mohla by podle vás realizace plánovaných snah Googlu o filtrování obsahu omezit svobodu slova na internetu?

Mohla, ale snad ne zcela a natrvalo. To by bez plošných technických opatření přímo na úrovni síťových protokolů ani dost dobře nešlo. Už dnes navíc spousta lidí používá radši Bing, DuckDuckGo, Gibiru, Swisscows a další vyhledávače, než aby se rozčilovala nad filtrovaným Googlem. Nebo se rozvzpomněli na Lycosy, Altavisty a Yahoo, přežívající relikty 90. let. Tehdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že Internet by mohl být jednou korporátní a ještě k tomu cenzurovaný. Tim Berners-Lee, vynálezce WWW, alespoň soudě dle posledních interview, považuje současnou situaci za kritickou.

Google je soukromá společnost. Má tedy právo určovat, jakou službu bude svým zákazníkům poskytovat. V čem tedy spatřujete problém?

Z Internetu, a zejména jeho sociálních sítí a médií, se už dávno stal hlavní komunikační kanál a v podstatě forma veřejná služby. Už to není soukromý podnik několika obrýlených podivínů se serverem na jediné IP adrese a několika tisíci návštěvníků denně. Už ani bohužel nejsme v situaci, kdy lze tak lehce přecházet k alternativám, čehož tyto korporace zneužívají.

Povedlo se jim v podstatě vyvlastnit mezilidský sociální kapitál, však kdo by odcházel z Facebooku, když tam má fotky, kontakty a záznamy z uplynulých deseti let života? To není tak jednoduché. Totéž YouTube. A kdo by přestal používat Google, když má s googlím účtem spárovaný mobil, tablet, a bez znalosti googlovského hesla dnes už ani nezresetuje kvůli FRP do továrního nastavení?

Kdo jsou hlavní nepřátelé svobody slova? Jaké identifikujete v Česku?

To je jednoduché. Všichni ti, kdo říkají, o čem by jiní měli nebo neměli psát, a co by občané měli nebo neměli číct. Všichni ti, kdo místo přinášení informací nálepkují informace z jiných zdrojů. Ale vy asi chcete konkretní jména a instituce. No dobrá tedy.

Začneme Českou televizí, která má dodržovat vyváženost a objektivitu přímo ze zákona, na což pobírá z koncesionářských poplatků okolo 7 000 000 000 Kč ročně (a schválně to píši takto číslem). Je tomu skutečně tak? Objektivitu u pořadů jako 168 hodin dlouhodobě zkrátka nevidím. Zprávy na ČT informují jen o tom, co se hodí do krámu, a to ještě pokrouceně a neúplně. Spektrum politiků v debatách neodpovídá volebním preferencím. Redaktoři dávají poměrně nepokrytě najevo, komu fandí, infantilní výlev „Máme placky, máme placky, dáme si je mezi packy“ k fotografii z ceremoniálu udílení státních vyznamenání k 28. říjnu oběhl Twitter, dohledání autora nechám na čtenářích. Google zatím výsledek vrací :-).

Pak tu máme neslavné CTHH, přežívající HateFree, manipulující Manipulátory, demagogického Demagoga, Yesetery, FakeHacks od Ackee a jejich aplikace na rozpoznání „pravdy“, záplavu uvědomělých neziskovek jako Jsme to my, InBáze, Multikulturní centrum, Evropské hodnoty... Vadí mi především to, že na tyto projekty přispíváme buď přímo z daní, nebo je sponzorují velké korporace. Je to politická nátlaková síla, která ale o přízeň voličů ve volbách usilovat nemusí.

Ano, diskuse o filtrování zpráv ve veřejném prostoru se objevuje i v České republice. Ministerstvo vnitra a think-tank Evropské hodnoty vytvářejí seznamy tzv. dezinformačních webů. Jak tyto snahy vnímáte, jde o službu veřejnosti?

Jde o něco, co jde přímo proti demokratickým principům. Nechápu, proč tato zmíněná sobotkovsko-dienstbierovská rezidua ještě někdo neodstřihnul od štědrého cecíku státních financí.

Dochází dnes na českém internetu k cenzuře? Pokud ano, tak v jaké formě? A kdo je za to zodpovědný?

Internet je mezinárodní, takže není snadné oddělit, co je na něm přesně české a co už ne. Pokud ale cenzurují přímo hlavní nadnárodní technologické korporace, a tuto cenzuru ještě tolerují či přímo podporují národní vlády (včetně té naší) nebo instituce EU, je odpověď jednoznačná. Ano. Dochází. Což ale všichni víme, až je mi trapné to tu uvádět jako objevnou novinku.

A kdo je za to odpovědný? Odpovím překvapivě. My. Proč? Protože jsme si to nechali pokorně naordinovat. Salámovou metodou, s tím, že ještě není tak zle, aby se protestovalo. Tedy, bude hůř. Težko čekat, že současnou situaci za nás vyřeší ti, kteří z ní právě začínají těžit. Na to je cenzura příliš lákavý nástroj.

Článek obsahuje štítky

Autor: mak