Oslovení v názvu článku odkazuje k velmi oblíbenému slovu prezidenta Miloše Zemana. Když chce totiž dát najevo svou intelektuální převahu nad kýmkoliv jiným, pronese větu ve stylu: Pouze idiot si může myslet, že...

"Pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by byly zakotveny v ústavě," vyjevil nám svůj způsob uvažování prezident před třemi týdny.

Slovo idiot není v Zemanově repertoáru nic, co bychom neznali z dob jeho dřívějšího premiérování (na denním pořádku byla i slova debil, póvl, žumpa), a co by nás tedy dnes mělo šokovat. S nadsázkou můžeme říct, že coby hradní pán s námi už půl roku hraje hru "Idiote, nezlob se, jsem i tvůj prezident."

Běžte nejdřív k notáři!

Zatím posledním vypečeným kouskem prezidenta Zemana je jeho požadavek, aby mu pravicová koalice, chce-li mít druhý pokus při sestavování vlády, přinesla 101 notářsky ověřených podpisů. V ústavě to má stejnou oporu, jako kdyby si teď usmyslel, že 101 poslanců musí přijít na hradní nádvoří vysvlečených do půl těla, klanět se směrem k Zemanovi a společně s kancléřem Mynářem provolávat: "Miloš je veliký člověk!"

Ústava nic takového nezná, to nám jen Miloš Zeman předvádí další ze svých rozmarů. Kromě toho, že se baví představou, jak tu nechtěnou pravicovou koalici zase převeze (101 poslanců zcela jistě nebude obíhat notáře), tak si nejspíš chystá půdu pro to, aby i ve druhém pokusu mohl zvolit nějaké další, nezvyklé, ale o to víc originální řešení. Rusnokova vláda, verze 2?

Miloš Zeman si přes to všechno může být jednou velmi podstatnou věcí jistý: jeho styl prezidentování se velké části veřejnosti líbí. Udržuje si totiž popularitu u nadpoloviční části voličů, což vlastně i po půl roce odpovídá tehdy jeho pětapadesátiprocentnímu vítězství. U Zemanových voličů tak nejspíš převládá spokojenost s tím, že jejich prezident "zakroutil krkem" nenáviděné vládě s ještě nenáviděnějším Kalouskem, nad tím, že není vždy zcela důstojným a notabene důvěryhodným reprezentantem státu.

Z věcí, pod něž se Miloš Zeman během posledního půlroku podepsal, stojí za ocenění, že na rozdíl od svého předchůdce dokázal doplnit do té doby personálně strádající Ústavní soud. Z posledních kroků vzbuzuje spíš sympatie jeho snaha o nezávislé vyšetření megakauzy kolem Jany Nagyové, tedy rozkrytí klientelistické sítě či případ zneužití vojenské špionáže. V době sílících politických proklamací zejména ze strany ODS a jejího bývalého předsedy Nečase je prezidentův apel na nezasahování do případu na místě.

Vedle toho je zde ale tak dlouhá série Zemanových blamáží, podfuků a polopravd, až to zaráží. Chce to neztrácet paměť a srovnávat věty a sliby dříve vyřčené s tím, co se nakonec stalo. Když to vyskládáte vedle sebe, už se nezbavíte dojmu, že nás všechny (hlavně voliče, kteří mu uvěřili) prezident převezl:

Prezidentská kampaň prý bude stát tři čtyři miliony – stála přes třicet. Vše prý bude transparentní a průhledné – nakonec zbylo nemálo milionů s anonymním původem. Na Hrad si prý vezme jen řidiče a sekretářku – přišel zástup nových lidí, kancléř dokonce začal přebudovávat své "komnaty". Bude prý prezidentem aktivním a bude neustále objíždět české kraje – za půl roku nevyjel do jediného. Jeho napojení na ruský gigant Lukoil je prý nulové – jednatel Lukoil Aviation Martin Nejedlý přitom měl pod palcem finance z kampaně a teď je ekonomickým poradcem hlavy státu. Zemanův vliv na sestavení vlády "odborníků" prý nebude žádný, nakonec Jiří Rusnok stvořil vládní tým přátel a sponzorů Miloše Zemana a završil jej jmenováním místopředsedy Zemanovců do klíčové pozice šéfa Úřadu vlády. A tak dále a tak dále...

K snídani, k obědu i k večeři

Pro lidi, kteří Zemana nevolili, to vše může být jen satisfakcí, že na jejich slova došlo a že jejich obavy ze Zemanovy nevyzpytatelnosti byly na místě. Přesto se však dobrý pocit jaksi nedostavuje.

Nejhůř ze všech musí být sociálním demokratům, kteří i vinou vlastní rozpolcenosti lavírují mezi tím, jestli jít Zemanovi na ruku, anebo jestli před ním zaujmout obranné pozice. Zatím to spíš kvůli jejich zoufalé nerozhodnosti, jak se stavět k Rusnokově vládě a co chtít dál, vypadá, že si je Zeman "maže na chleba" k snídani, k obědu i k večeři. Díky prozemanovské horlivosti sociálních demokratů typu Michala Haška získává Zeman pro svůj údajný cíl – podlomení ČSSD, jež se k němu před deseti lety zachovala macešsky (nezvolila ho prezidentem už tehdy) – zdatné spojence.

Ani pro nás ostatní z toho nekouká nic dobrého. Moc nevyzpytatelného muže by dál vzrostla a Klausovo zvolání, jímž přesně před půl rokem po Zemanově vítězství parodoval slavné Havlovo heslo z roku 1989, by se dalo definitivně přepsat: Zemanova pravda a sebeláska zvítězily nad zdravým rozumem a jasnými pravidly hry.