Jdi na obsah Jdi na menu

Do rizika starostování se už pouštějí jen „sebevrazi“

28. 6. 2015

Trestní oznámení a trestní stíhání, to je nový fenomén politického boje. Odůvodňuje se to bojem proti korupci. O téhle praxi už se otevřeně mluví, setkávají se s ní politici na radnicích velkých měst i malých vesnic – kriminalizována jsou většinová rozhodnutí zastupitelstev. Jistě, rozpoznat na první pohled, zda se skutečně jedná o vážné porušení zákona, kdy je zásah orgánů činných v trestním řízení na místě, nebo pouhá svévole, není jednoduché.

Pražská radnice.

Avšak případů, v nichž je „sděleno obvinění“ a rozluštění kauzy se dozvíme až po letech, povážlivě přibývá. Jako by ani nebylo možné pochybit i v dobré vůli. Nebylo málo obcí, ve kterých se osvědčení a oblíbení starostové rozhodli v letošních komunálních volbách raději znovu nekandidovat.

Senátor občanských demokratů, teplický primátor Jaroslav Kubera, to vysvětluje právě tím, že starostovat už je riziko, které jsou ochotni podstupovat jenom „sebevrazi“. Trestnímu stíhání jsou vystaveni hned dva bývalí pražští primátoři – Bohuslav Svoboda (ODS) a Tomáš Hudeček (TOP 09) spolu s radními, kteří s nimi byli v zastupitelstvu – za porušení pravidel hospodářské soutěže a povinnosti při správě cizího majetku ve věci pražského projektu Opencard. Vinu odmítají.

Špička ledovce

Z korupce a ze zneužití pravomoci veřejného činitele byl obviněn liberecký hejtman Martin Půta (TOP 09). Také obvinění popírá a podal proti němu stížnost. To jsou ovšem jen ty nejznámější kauzy, které představují špičku ledovce. O strachu lidí na radnicích o čemkoli rozhodnout se ale dál „hovoří bokem“.

Protahuje se i novelizace zákona o zadávání veřejných zakázek. Přitom právě tato norma přijatá přede dvěma lety pod tlakem protikorupčních iniciativ se stala přímo trampolínou, od níž se odrážejí při svém postupu policisté i státní zástupci.

Situace začíná být neúnosná, a o to složitější je dobrat se například k novému zákonu o státním zastupitelství. Státní zástupci si totiž sami pro sebe připravili příznivou normu. Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Heleny Válkové (ANO) ovšem přišlo s naprosto jinou koncepcí, což se žalobcům nezamlouvá. Jejich boj s ministryní se nejspíš protáhne. Praxe stíhání pro nic za nic, se kterou se v letošním roce roztrhl pytel, tak může pokračovat.

Autor článku: Jana Havligerová