Zatímco propaganda je obecně chápána jako názor vyjadřovaný za účelem ovlivňování akcí jednotlivců i skupin, tj. slouží většinou mocenské elitě nebo skupinám, které usilují o moc (např. finančním či korporačním magnátům, vojenským...).

Jako příklad si vezměme popularizaci vědy. Každý propagandista se snaží něco prosadit, ať již dobrého či špatného, ale vědecký pracovník naopak nic prosadit nechce a většinou celý svůj život věnuje objevování nových skutečností a principů. Vědec potřebuje a chce co nejpečlivější zkoumání a kritiku svých fakt a myšlenek, na kterou je také náležitě připraven. Jak všichni víme, věda z kritiky roste, zatímco nebezpečnou propagandu kritika dokonale rozloží. 

Klasická popularizace je stále velkou dovedností. Jejím primárním cílem je seznámit širokou veřejnost s nejnovějšími poznatky vědy a techniky, probudit v ní zájem a především ji správně informovat. Není tak snadné převést strohé vědecké a technické texty do podoby srozumitelné lidem, kteří vědci ani techniky nejsou. Vědecká esejistika jde ještě trochu dále. Pokouší se nalézat přesah a smysl objevených skutečností, neboli pokouší se v množství stále nových poznatků vyhmátnout tu pravou špetku moudrosti. Zato patří všem popularizátorům náš vděk.

Musíme proto pečlivě rozlišovat kdy se ještě jedná o užitečnou popularizaci a kdy již jde zjevně o propagandu, neboť o pečlivé zkoumání a kritiku jde propagandistovi jen velmi vzácně.