Být v Evropské unii - o to přece nestojíme. Militantní jádro ODS v čele s Kuberou, Oberfalzerem a dalšími to prostě nechtějí. Jejich vůle proto musí být naším přáním - potažmo přáním celé České republiky. 

Nebo to alespoň tak vypadá. Stát jsou totiž oni - Klaus, Oberfalzer a Kubera. Prezident s hrstkou senátorů jsou nám nadřazeni. Jsou to nakonec jejich požadavky, které mají větší váhu než hlasování obou komor parlamentu, je to přece jejich vůle, které se má podřídit celá Evropa. 

Po 20 letém vývoji od totality k demokratické společnosti jsme konečně dospěli k překvapivě jednoduché a nečekané tezi: “Stát jsme my. Podepsán Klaus, Oberfalzer a Kubera.” Ještě někdo chce být státem? Tak ať se přidá k tomuto triumvirátu eurovyděračů. Je to tak prosté. Smlouva má nějakých tisíc stran. Když budete chtít, můžete nosit ústavní stížnost na každou stránku smlouvy, na každé její písmeno, na každý středník, který je umístěn tam, kde nemá co dělat. Takovým způsobem lze zdržovat ratifikační proces až do zániku zeměkoule.

Co tedy dělat? Moje rada Evropě zní - vykašli se na nás, milá Evropo! Nechť 26 států, které se již dohodly na formě spolupráce, ratifikační proces dokončí, založí si novou vlastní Evropskou unii bez České republiky. Odhaduji, že tak za dva za tři za čtyři roky Češi sami přilezou s prosíkem. Pak budou ochotni být v evropském společenství za jakýchkoli podmínek.

Za ta léta se totiž u nás výrazně změní situace. Dědové Kubera a spol. odejdou do důchodu (možná i celá ODS), Václav Klaus skončí s prezidentováním (chvála Bohu) a založí si vlastní politickou stranu. Protože bude mít - podobně jako strana Machova- s bídou tři desetiny procenta, nebude již žádné riziko, že by do něčeho podstatného mluvil, ať už by se to týkalo čehokoli - náhubkovým zákonem počínaje přes nepřijetí Eura až k odchodu z Evropské unie a globálním oteplováním konče.

A budete se divit, nikdo tím nic neztratí. Evropa nepřijde o svoji cestovní a průmyslovou křižovatku. Byť ležíme ve středu Evropy, přes Česko žádné významné silnice nevedou - nebyly jsme schopni si je za dvacet let postavit. Není tady ani žádný významný průmysl nebo nenahraditelný vědecký potenciál. Vědu nepodporujeme, protože jediní vědátoři jsou Klaus s Kuberou a ti už zaměstnání mají, a těch pár montážních hal, co tu stojí, se dá lehce přemístit kamkoli jinam. Jediné, o co Evropa přijde, jsou naše cenné rady, jak má vypadat demokracie. O té my víme opravdu hodně, máme ji tady již téměř dvacet let.

A o nás se rovněž nikdo bát nemusí. Ani my žádnou významnou ztrátu neutrpíme. Jak nevyčerpaná eurokonta ukázala, jsme národ skromný, který se bez evropských milodarů lehce obejde. Intelektuálně jsme naprosto soběstační a cizími radami, doporučeními nebo nedej Bůh příkazy se rozhodně řídit nehodláme. Co bychom si nakonec počali s těmi Ďáblovými úspornými žárovkami, co bychom dělali s evropským Codexem gigas, rozuměj Listinou práv a svobod, co bychom si nakonec počali s celou Lisabonskou smlouvou. Je to beztak výmysl chorých byrokratických bruselských mozků a s tím my nechceme mít nic společného. Byly bychom opravdu neradi, kdyby nám náš moderní a přehledný právní systém narušil chaos jménem Lisabonská smlouva.

Takže nakonec zbývá vyřešit jednoduchou otázku - co kdybychom v Evropské unii prostě nebyli. Je to tak prosté a pohodlné. Nebudeme nic dělat a necháme pár jedinců, ať si zde vládnou, jak chtějí. Nakonec, bylo to již víckrát v české historii, kdy jsme bez boje složili zbraně a pak jsme jen chodili a mleli stále dokola: “O nás bez nás.” nebo “My za to nemůžeme, to byl komunistický puč.” nebo “To byla vojska Varšavské smlouvy, nemohli jsme nic dělat...” Atd. atd.

Ale dějiny jsou neúprosné, něco uděláte nebo neuděláte a ono se vám to za pár let krutě vymstí. A potom s tím opravdu nejde dělat vůbec nic. Takže, co říkáte? Budem se dál dívat v televizi na naší hradní Superstar a chroupat k tomu brambůrky? Anebo se konečně zvedneme ze židle a řekneme dost! Přemýšlejte o tom, ale ne moc dlouho, neboť v sázce není nic menšího než budoucnost české demokracie.

Teď, když tvá získaná vláda věcí tvých od tebe se opět odvrátí, lide, odvrátí.

Pavel Kalina