Jdi na obsah Jdi na menu

Do Jugoslávie i Senohrab. Kam se cestovalo za první republiky

 
 
Objevili jsme ho, vlastně bylo jakousi naší kolonií. Pobřeží Jadranu, to je letovisko Čechům zaslíbené už od vzniku republiky. Ne všichni si však mohli zájezd k moři dovolit. Po stopách historie československého cestování se vydal redaktor magazínu Víkend MF DNES.
 
 

Kdo by jezdil k blízkému Baltu? Zima. Němci. Kdepak, po první světové válce na to v nově ustanovených hranicích neměli naši předci ani pomyšlení. Slovanská sounáležitost je táhla jiným směrem. Do Jugoslávie, do nynějšího Chorvatska.

„I dnes tam narazíte na hotely, které se jmenují Slavia nebo Praha. To všechno jsou pozůstatky dob, kdy tam Češi opravdu houfně jezdili za první republiky,“ říká Petr Štumpf z katedry obchodu a cestovního ruchu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

 

Pokud by člověk zalistoval dobovým katalogem Československé cestovní kanceláře, dostal by se i k cenám. Týden s cestou a hotelem v Jugoslávii se nechal pořídit v přepočtu na dnešní peníze za nějakých sedm tisíc korun. Státní úředník si tedy mohl dovolit vycestovat prakticky každý rok.

Ačkoli návyky byly trochu jiné. Málokdo se trmácel na týdenní pobyt, evropské zájezdy vlakem či autokarem se standardně protáhly ke třem týdnům, zámořské se počítaly na měsíce.

Český ostrov Krk

Ale zpátky k zaslíbené Dalmácii. Dodnes se cestovní kancelář Čedok může chlubit tím, že do té doby neznámé pláže objevila pro turisty. A taky turisty přivezla. Ve 20. letech minulého století je 90 procent tamních návštěvníků z Československa.

Fotogalerie

„Řada zámožných krajanů v této oblasti investovala a vyšší třída si tam pořizovala letní domy. Na ostrově Krk působil podnikatel Emil Geistlich, který se tam zasadil i o typické značení Klubu československých turistů. Vydrželo dodnes,“ vypráví Štumpf.

Byly to doby, kdy jste se na ostrově nedomluvili jinak než česky, základem populárních lázní Baška byl pavilon přivezený z Prahy, jeho původní místo bylo na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory. U moře sloužil jako restaurace.

Ale pozor. Vypravit se do zahraničí, to není jen tak. Moudrá slova – i dnes platná – radil svým spoluobčanům legendární Jiří Stanislav Guth-Jarkovský: „Cestuješ-li tedy nikoliv jen pro pouhou zábavu, ale také pro poučení, musíš se na každou cestu připravit četbou a studiem knih pojednávajících o cizích krajích, tak aby osvojování nových dojmů bylo snazší.“

A pokračoval: „Alespoň základní znalost tamější řeči nelze penězi vyvážiti. Dobrý hospodář si taktéž stanoví přesný rozpočet cesty, ve kterém vždy pamatuje třetinou celého obnosu na nepředvídatelné výdaje.“

 

Prázdninová rodinná idyla

Prázdninová rodinná idyla

 

Moravská cestovní kancelář vštěpovala klientům pro změnu následující: „Pohlednice z ciziny je dobré už doma si napsati, jsme vybaveni pěknými pohledy z celé Evropy za velmi dobrou cenu.“

Nemravný tramping

Kdo z měšťanů nemohl k Jadranu, s nemenší radostí si užíval možnost letního času stráveného na venkově. Ačkoli, opravdu užíval? Často platilo, že muži za svými rodinami jezdili v sobotu po práci a v neděli večer už spěchali zpět vstříc pondělní šichtě. Placená dovolená byla zavedena až roku 1925.

Nicméně pobyt na čerstvém vzduchu byl tehdy záležitostí pro zdraví blahodárnou, možná až nezbytnou. Industriální aglomerace byly plné kouře a smogu, cesty do přírody měly pohnutky nejen romantické, nýbrž i pragmatické.

I proto tolik lidí holdovalo trampingu. Než ho v roce 1931 zemský prezident Hugo Kubát postavil mimo zákon. „Zakázáno bylo zejména společné táboření lidí různého pohlaví s výjimkou táboření rodinného, pobíhání v nedostatečném úboru či zpívání nemravných písní,“ cituje Štumpf nařízení.

Z Prahy se unikalo do přírody kolem řeky Berounky, nesmírně populární byl Posázavský pacifik směrem na Čerčany. V Senohrabech se dalo rekreovat za nemalý peníz v luxusních hotelech, ale zároveň i velmi ekonomicky ve třech stovkách víkendových chatiček.

Zlatá cestovní léta

Kdo se nebál do vzduchu, měl možnost. V roce 1924 zahájily provoz Československé státní aerolinie, které velmi brzy dostaly konkurenci v podobě soukromé Československé letecké společnosti. Pro představu: dnes se z Prahy do New Yorku dostaneme za devět hodin, tehdy bylo se stejným časem potřeba počítat na let do Paříže. Letenka stála přibližně stejně jako zmíněný týdenní pobyt na Jadranu.

 

Turisté při výletu vltavským parníkem (1932)

Turisté při výletu vltavským parníkem (1932)

 

Zlatá éra cestování nastala hned po první válce a v období silné koruny, zbrzdila ji ekonomická krize a následný druhý světový konflikt. Za socialismu byly výpravy za hranice řízeny státním režimem a muselo se vzít zavděk i oním dříve vysmívaným Baltem.

Ale vždy platilo, že Češi mají povahu dobrodruhů a nová místa objevují tuze rádi. „Dovolená je pro nás i nějakým sociálním statutem,“ říká Štumpf. „V prvorepublikové literatuře je závist uváděna jako jeden z motivů pro cestování.“

Historie československého cestování

První zájezdní hostince, turistické chaty, ale i dovolená s Čedokem a odborářské rekreace. Už od dob první republiky vyjížděli českoslovenští občané na cesty nejen po území republiky, ale i do celého světa. Přečtěte si, jak se cestovalo našim předkům v dobách dávno minulých:

Romantické začátky turismu v Československu

O statečné Růženě a pobavených kanibalech. Jak cestovaly ženy v minulosti

Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Opuštěné Kupari. Zašlá sláva českého podnikání v chorvatském turismu

Autor: